Byl však z brněnského oberlandratu pouze napomenut a byly mu připomenuty jeho povinnosti jako vládního komisaře. Jeho postavením to nijak neotřáslo, protože zřejmě byl zapsán jako spolehlivý vykonavatel rozkazů a neoblomný protičeský činitel. Zřejmě proto také vydržel na funkci až do konce války, když na druhé straně se na funkcích v okrese se za tu dobu vystřídala řada funkcionářů, z nich mnozí byli odveleni na frontu.

A tak Matzal odjíždí do Prahy, kde se 22. května 1942 koná shromáždění vládních komisařů z celého protektorátu. Jsou zde seznámeni s novými opatřeními zastupujícího říšského protektora R. Heydricha k reorganizaci státní správy (správní reforma) a k zavedení služební povinnosti české mládeže ve věku od deseti do osmnácti let. Povede ji Kuratorium pro výchovu české mládeže jako nejvyšší ústřední úřad.

Krátce nato byla uveřejněna překvapující zpráva o atentátu na Heydricha. Okamžitě následovalo stanné právo, velké pátrací akce, zatýkání a popravy. Rozběhla se nová vlna teroru, která zasáhla i Vyškov. Za heydrichiády byla zatčena a popravena řada vyškovských občanů. Němci vyhrožovali nejtěžšími tresty pro celý český národ.

Každý občan a občanka Vyškova od patnácti let, stejně jako v celém protektorátu, museli vlastnoručně před úředním orgánem prohlásit a podepsat, že neznají věci nalezené na místě atentátu (podle fotografie) a že nevědí, komu patří.

Matzal vyhlašoval, že Češi si nezaslouží důvěru, kterou jim říše prokazuje. Od atentátu se podepisoval – Matzal – a změnu si nechal úředně potvrdit v průkazu. Městem procházely a projížděly oddíly vojska. Tato demonstrace síly měla Čechy ještě více zastrašit. U některých občanů, zřejmě podezřelých, byly vykonávány noční bytové prohlídky. Němci z ostrůvku žádali za smrt Heydricha potrestání všech Čechů.

Vyhláškami i rozhlasem je dáno na vědomí, že dne 10. června 1942 byla provedena trestní akce v Lidicích. Dospělí muži byli zastřeleni, ženy odvezeny do koncentračního tábora, děti do Říše k převýchově. Budovy v obci srovnány se zemí a jméno obce vymazáno. Je to zpráva, která budí děs a hrůzu, ale i nenávist k okupantům.. Tragédie Lidic se pojí s tragédií vyškovských občanů, manželů Jana a Karly Koutných, kteří byli 10. června v Kounicových kolejích v Brně zastřeleni. Potom následovaly Ležáky V průběhu měsíce byli pro schvalování atentátu na Heydricha zastřeleni další vyškovští občané. Matzal projevoval uspokojení, že Říše trestá Čechy, kteří chtějí narušit klidný vývoj v Protektorátu.

Potom se pustil do reorganizace školství. Aby v tomto směru získal potřebnou pravomoc, nechal se jmenovat do funkce s názvem „Obmann für tschechische Schulen“ (vedoucí pro české školy).

Byl vydán příkaz, že v budově české měšťanské školy ve Vyškově bude zřízena německá obecná škola pro chlapce. Měla sloužit pro Němce z celého okresu, celkem asi pro 200 žáků. Přitom ve Vyškově do té doby existovala jedna třída německé školy, která pro počet německých žáků naprosto stačila. Pro německé děti z ostrůvku existovala od roku 1918 škola v Lysovicích, tzv. Hauptschule.

Nyní se vše změnilo a začalo stěhování. 'Tak se 750 českých děti tísnilo nyní ve druhém patře měšťanské školy a 120 německých žáků mělo k dispozici celé první patro a ještě tři místnosti v přízemí. Aby se zdůvodnilo zřízení německé školy, musely německé děti dojíždět do Vyškova až z Blanska a z ostrůvku.

Teprve později se počet žáků zvýšil o děti německých vojáků a důstojníků, kteří ve Vyškově sloužili. Matzal nyní využil příležitosti i k vystěhování gymnázia. Pod záminkou, že v budově je nutno zřídit pomocnou polní nemocnici, nařídil, aby se gymnázium do tří dnů vystěhovalo. Jednotlivé třídy byly umístěny v ostatních školách, část i v měšťanské škole.

Poznamenejme hned, že to nebylo stěhování poslední. Matzal gymnázium doslova pronásledoval, a tak se v následujících letech stěhovalo celkem sedmkrát, jednou dokonce do Dědic a naposledy v březnu 1945 do Nosálovic. Že se přitom řada exponátů ze sbírek a učebních pomůcek poškodila i zničila, je nasnadě.

Postupně byly pro německé školy zabrány i budovy ostatních českých škol (obecné školy, školy pro ženská povolání, soukromá klášterní škola pro školení telefonistek wehrmachtu) a české školy umístěny v živnostenské škole v místnostech, kde dříve byly chlévy. Přitom finanční prostředky na školy byly rozděleny rovnoměrně. Stejná částka pro německé jako pro české školy, i když českých žáků bylo mnohonásobně více. A toto ještě vydával za rovnoprávnost.

Na podnět Matzala byl 17. září 1942 zatčen gestapem zaměstnanec obecního úřadu Kunz. Do 15. března 1939 sloužil jako poručík čs. armády ve Vyškově a pak byl převeden na radnici Neshody mezi Matzalem a Kunzem skončily Kunzovým uvězněním. Trvalo až do března 1943. Nebyl jediný. Matzal udal gestapu také autodopravce Sychru, který vozil německé děti do školy, že prý se k nim chová hrubě. Sychra byl zatčen a v Brně gestapem celé dopoledne vyslýchán. Nakonec jej propustili s výhrůžkou, že jestli se podobný případ bude opakovat, půjde do koncentračního tábora.

Matzal pokračuje v „pročesávání“, tj. odstraňování jemu nepohodlných jednotlivců. V poslední době se mu znelíbil jeden z obecních úředníků, Mader. Začátkem května 1943 na něm Matzal vyzvídal, co říká na poměry veřejnost. Často se takto vyptával podřízených v domnění, že mu budou donášet a něco prozradí. Ale Mader mu řekl, že se povídá, že kroměřížský blázinec se přestěhoval na vyškovskou radnici. To Matzala strašně rozčílilo a začal Maderovi vyhrožovat gestapem. Nakonec zařídil, aby byl prostřednictvím pracovního úřadu odeslán jako totálně nasazený do Německa. Tam Mader za krátkou dobu zahynul.